Jak strádá mozek ve stáří a proč je konstruktu Alzheimerovy choroby odzvoněno
Univerzita Karlova: 3. lékařská fakulta

Histologická pozorování stařeckých mozkových změn, která v letech 1907–1912 uveřejnil Alois Alzheimer a v důkladnější podobě Oskar Fischer, se stala (bez jejich přičinění) zdrojem domněnky, že mozkový amyloid v mezibuněčném prostoru a znetvořené neurofibrily v neuronech jsou příčinou stařecké demence. V posledních 20 letech 20. století se tzv. amyloidová kaskáda rozšířila světem jako vysvětlení údajné zhoubné epidemie. Bulvární média zveličila pověru, jíž podléhají i nespočetní neurovědci, v konstrukt o smrtonosné nemoci, která údajně postihne např. „v USA každých 30 vteřin dalšího člověka“.

Tento koncept je neurofyziologicky i sémanticky nesprávný. Podobně, jako všechny tkáně organismu, prodělává i mozková tkáň početné degenerativní procesy. Mnohé z nich jsou poznány moderním výzkumem a nemohly být pojaty do úvah velmi svědomitých badatelů před 100 lety.

Přednáška z nich bude demonstrovat kolem deseti přesvědčivých, které se podílejí na komplexním zmaru stařecké duševní výkonnosti. Logickým závěrem výkladu bude, že konstrukt tzv. „Alzheimerovy nemoci“ je obsolentní a výzkumu prospěje se od něj oprostit.